Za svítáním do Krkonoš

Občas se Vám zachce různých věcí a jednou z nich třeba je zažít východ slunce na Sněžce. A tak to proberete s kamarádem, který Vám doporučil kajaky a díky tomu jste se stali prima přáteli a jednou prostě v 1.00 ráno vyjedete automobilem do Pece pod Sněžkou, odkud se z parkoviště na naší nejvyšší horu vydáte za svitu čelovek. 

A jaké to je, ptáte se? Skvělé. Za svitu malého srpku měsíce a čelovek kráčíte krajinou, která vypadá za denních světelných podmínek úplně jinak. Vidíte jen kousek před sebe a jelikož je brzy ráno, jdete téměř sami a slyšíte každý zvuk. Někde v dálí říhá jelen, houká sýček a při každém křupnutí čekáte, co kde vyskočí.))) No není to paráda? 

My jsme se rozhodli jít 26. listopadu ve třech lidech, kdy několik dní před tím sněžilo a následně vše zase roztálo. I tak to bylo v pohorkách při výstupu na Sněžku od Slezké boudy znát, jelikož na cestě ležela uklouzaná ledová plocha. Z pece pod Sněžkou jsme vyšli nějako v 3,30 hod. a na vrcholku nejvyšší hory ČR jsme byli před šestou hodinou ranní. 

Zprvu, když Vám drnčí budík před jednou hodinou ranní, nikam moc nechcete a raději by jste spali dál. Ale na druhou stranu si říkáte, mohlo by to být fakt prima a tak se rychle sbalíte a šup do tmy. A pokud chytíte ideální podmínky jak na pozorování tak na fotografování, o které jde především mně, zažijete "Nirvánu". Alespoň já jsem to tak cítil. 

Když jsme šlapali nahoru vypadalo to na ráno s východem slunce bez mráčku a inverze. U Slezké boudy jsme dali odpočinek a nakonec se Evča s Dušanem ode mě odělili, jelikož jim moje nastavování fotoaparátu se stativem a delší expozicí přišlo zdlouhavé a také mrazivé. Ono, když stoupáte do kopce a teploty jsou pod nulou, tak se spotíte, což je normální. Ovšem když pak delší dobu stojíte na stejném místě, začnete pociťovat zimu. A to je prostě úděl fotografa tohle vydržet, a nebo si do batůžku sebou vzít něco na přioblečení. 

Nakonec, když jsem zase vše zpakoval do batohu, jsem je dostihl těsně pod samotných vrcholkem. A už z dálky na mě bylo křičeno ať se podívám na polskou stranu. Juhůůůůůů, zařval jsem při pohledu do strany, kde jsem viděl začínající inverzi. Vyšlo to skvěle. 

Na Sněžce bylo pár nespavců a nedočkavců jako my, a až později jsme se dozvěděli, že tam přišli za východem slunce, domluveným přes internet v komunitě keškařů. Po šesté hodině už byla na polské straně nádherná inverze, kdy bylo skrz ní vidět krásně osvětlené město a mlha se už táhla i z české strany a do ní začaly pomalu prosvítat sluneční paprsky. Za chvíli jste si připadali jako na ostrově, obklopeném mořem a v dáli jste viděli další ostrov s věží, což byla Černá hora. Sluneční paprsky krásně hřáli, na vařiči bublala voda na kafe a čaj a i když byla nahoře zima, hřál Vás ten krásný pocit a později i slunce. Ruce jsem měl zmrzlé jako herynek, jelikož jsem jediný sundal rukavice kvůli fotoaparátu, ale věděl jsem, že některé snímky budou tuto atmosféru krásně dokumentovat, a proto jsem nezahálel a současně si to i užíval s hrnečkem právě dovařené kávy v ruce. 

A to byl prosím náš východ slunce na Sněžce. Hola hoj, cestování zdar. 

Více foto zde: