Bruggy          (Normandskobretaňský trip)

I. Aneb proč jsme neodjeli v sobotu

Blíží se sobota, tedy náš čas odjezdu na delší dobu mimo ČR, kdy nás má čekat 23 dní na cestách po části Francie (Normandie a Bretaň) se zastávkou v belgickém městě Bruggy.

Z autoservisu v Lipnici u Dvora Králové nad Labem mi volají, že si mohu vyzvednout náš zkontrolovaný bydlík, na kterém se provedla nejen kontrola, ale pro jistotu se vyměnily na moji žádost rozvody a jeden homokinetický kloub. Celý spokojený podepisuji... papíry a jelikož jsem na firmu dostal ze svého zaměstnání dobrou recenzi, odjíždím v poklidu k domovu, kde za pár dní naložíme vše potřebné a hurá pryč.

Jenže, jenže. Asi za tři dny, tedy v den odjezdu parkuji v kopci a zjišťuji, že mi automobil absolutně nebrzdí na ruční brzdu. Navíc se mi hřeje zadní brzdový kotouč, z kterého sálá neuvěřitelné teplo a jelikož je sobota odpoledne, kdy je už všude zavřeno, jedu rychle za kamarádem co opravuje automobily. Za chvíli mi hlásí, jeden lanovod ruční brzdy Ti nefunguje vůbec a druhý lanovod není dotáhlý. Jó takže super, automobil je po kontrole v autoservisu, ale ručka absolutně nefunkční. Rozhoduji se rychle, že ten jeden lanovod se dotáhne a bude se tedy brzdit při stání v nakloněné rovině na něj. Pro jistotu ještě jedu automobil kvůli přehřívajícímu se disku projet pár kopečkama, zastavím a cajk. Nasednu a jedu co nejrychleji dom naložit bagáž, at můžeme vyrazit alespon v neděli brzy ráno, když už jsem se tolik zdrželi, a najednou bum a turbo mi začíná přisávat vzduch. No doprde.. co to má být. Hned je mi jasné, že to nebude jen takový malý problémek. Celý rozrušený to sděluji Evče a jelikož už je pozdě večer, jdeme spát, jelikož si říkáme "Ráno moudřejší večera".

Ráno v neděli hned volám taťkovi od kamaráda, kterým jsem fotil svatbu, jestli by byl tak hodný a mrknul na to. Nadšený není, jelikož je neděle a mají jet pryč. Ale z dobré vůle mi k mé úlevě říká do telefonu, tak s tím rychle přijeď a podíváme se na to. No a shrnutí po jeho krátké prohlídce - 1) vyměnit lanovody, jeden je zaseklý a pribržďuje zadní kolo, 2) jedna z hadice u turba má prasklinu, která vznikla tím, že někdo dal obráceně držák, který ji prodřel. A kdopak mi měnil rozvody a tím pádem musel tu hadici oddělat? No opět ten samý autoservis. Takže jednoduše - odfláknutá práce, která mě nestála málo peněz. Rychle se tedy objednají náhradní díly a teprve ve středu brzy ráno můžeme s Evčou vyrazit vstříc dobrodružství a modlíme se, aby bylo všechno v pohodě.

Ztratily jsme tedy zbytečně 4 dny, kdy jsme už mohli být na cestě. Jenže už po 600 odjetých km mi přestává fungovat řazení, šaltrpáka je jako ožralá a já mohu tak akorát zařadit druhý převodový stupeň. S hrůzou dojiždíme po peripetiích na semaforech v jednom německém městečku na nejbližší parkoviště, kde zkusím problém vyřešit. Při otevření kapoty si říkám, že jsem udělal dobře s koupí gola sady 3 dny před odjezdem, teď se zrovna hodí, bez ní bych byl nahranej.
Dotáhnutí řadičky a šup rychlosti jdou jako víno až na druhý převodový stupeň. Tak dotahuji ještě více až na krev a nakonec jdou všechny rychlosti, hůráááá, může se pokračovat v cestě. Celou cestu jsem však nesvůj, jestli to opět nepovolí a někde mi rychlosti zase nevypadnou.

II. Konečně Bruggy

V Bruggách jsme kolem 22.15. hod. po průjezdu předměstím našli parkoviště u místního bazénu, ale bylo nám posledním odchozím z parkoviště a zřejmě správcem bazénu sděleno, že na parkovišti stát nesmíme, že okolo jezdí policie a měli bychom prý zbytečné problémy, že je o kus vedle autokemp. Jenže autokemp v těchto hodinách je vždy zavřený a taky se nám v něm nocovat ani moc nechtělo. Tak jsme hledali a hledali, až jsme našli free parkoviště u tenisových kurtů, kde jsme strávili dvě noci. Káju jsme zaparkovali co nejblíže jednomu keři, aby na nás bylo co nejméně vidět a šli jsme hned chrupat.

Ráno nás probouzí bubnování deštových kapek o střechu dodávky a je nám v tu chvíli jasné, že Bruggy asi zalité sluncem neuvidíme. Původně jsme chtěli nechat na Bruggy jeden den, jenže je to krásné město a ve vyčleněný den bylo opravdu příšerné počasí, tak jsme nakonec strávili na parkovišti celkem dvě noci. Na druhou stranu jsme díky tomu objevili místní pivovar a mohli si tak okoštovat belgické pověstné pivo.

Jelikož je opravdu ošklivo, střídavě prší, je větrno a jen občas vykoukne jeden paprsek slunce, bereme na sebe goráče a vyrážíme do víru velkoměsta. :-) Hned na úvod nás vítají krásné větrné mlýny, které z jedné strany lemují vstup do historického jádra města protkaného kanály a obklopeného hradbami. Celkem tam stojí 4 mlýny a na jeden z nich je možné po schodech vystoupit až nahoru, kde je krásný rozhled do okolí. Jelikož opět silně začalo pršet, tak se pod mlýnem choulíme s dalšími 7 lidmi a čekáme až se to přežene. Za 5 minut je po všem a krásnou dlážděnou ulicí míříme do centra.

Hned první zastávkou je průchod do nádvoří obklopeného malými domečky s bílou fasádou a malým kovovým zvonem před vstupní nízkou bránou. Jak se později dozvídáme u další podobné stavby s názvem Godshuis De Meulenaere, jedná se o komplex budov někdy ze 17 stol. sloužících jako domov pro chudé vdovy. Opět začíná pršet a tak míříme k věži ve stylu Svaté země s názvem Jeruzalemkerk. Jeruzalémský kostel postavený v 15 stol. Anselmem Adornesem, který se vrátil z pouti do Svaté země. Budova je připomínkou Božího hrobu v Jeruzalémě a na věži je stále znak (kříž) Jeruzaléma. Jedná se o jeden z mála kostelů v Belgii, který patří do soukromého vlastnictví. Po krátké prohlídce a další přeháňce dorazíme k ulici Sint-Annarei, kde se vedle ní po kanálu prohánějí čluny a za chvíli už stojíme po překonání mostu Strobrug a Koningsbrug na náměstí Jan Van Eyck s jeho pomníkem.

Tato část Brugg mi utkvěla v paměti asi nejvíce. Jsou zde krásné historické kamenné stavby na které se nejen velmi pěkně dívá, ale ve kterých se ukrývají obchůdky lákající na belgickou čokoládu, pralinky a proslulé belgické pivo, o kterém Belgičané tvrdí, že je lepší než naše. :-))) A dle mého názoru po ochutnání pár vzorků se asi moc nepletou. No a jelikož jsme měli s sebou bágl a já jsem starý mlsoun, rovnou jsem nakoupil nějaké ty pralinky, čokošku a pár lahví belgického piva různých mně neznámých značek s poměrně značným množstvím voltů a příchutí dubového sudu. S paní jsme si dokonce i popovídali a když zjistila, že jsme na tripu do Normandie a Bretaně jen na vlastní pěst automobilem, povzdychla si a konstatovala, jak nám závidí, že by nejraději také hned jela, ale že to nebude v brzké době možné, zvláště kvůli své rodině.