Dvoudenní fotografování v ČeskoSaském Švýcarksu
Jelikož byl před námi volný víkend a já měl velikou chuť pořídit nějaký prima snímek v oblasti NP Českosaské Švýcarsko, tak nebylo o čem přemýšlet.
I přes včasné zabalení důležitých věcí, jako spacáků, hygienickým potřeb - (vlhčené kapesníky jsou skvělá věc, pokud už předem víte, že budete nocovat mimo civilizaci a tedy i umývárku) jsme vyjeli v pátek navečer a tudíž jsem věděl, že naplánovaný západ slunce z Mariiny vyhlídky asi těžko stihneme.
Mariina vyhlídka se tyčí nad vesničkou Jetřichovice, kam jsme tedy nakonec dojeli až k večeru, ale to nás nemohlo odradit na tuto vyhlídku vystoupat. A i když západovky jsou v NP České Švýcarsko proslulé, tak ani pohled na Jetřichovice pod námi zahalující se pomalu do večerního šera, nebyl zklamáním.
O to dobrodružnější byl večer sestup dolů, tedy pokud si zapomenete vzít sebou nějaké světlo jako my. Naštěstí nás zachránilo světlo zabudované v mobilním telefonu a tak jsme po pár zaškobrtnutí přes vyčnívající kořeny stromů docupitali až k autu a vlezli si do spacáku.
Pokud chce mít člověk opravdu fotografii s ranní atmosférou, kdy očekává zamlženou krajinu a vycházející slunce, musí také brzy vstát a proto jsem ospale nadávál na drnčící budík v 4.30 hod. ráno. A právě kvůli ranní fotografii se šlo opět na Mariinu skálu a později následoval přesun i na Wilhelmininu vyhlídku. Díky včasnému vstávání, byl krásný výhled na zamlžené Jetřichovice a celé blízké okolí a také na krásný východ slunce. Toto musí zažít každý, jelikož to má uklidňující účinky na lidské pocity a také romantickou dušičku, která je ve většině z nás. Chce to jen překonat počáteční lenost z brzkého vstávání. Pokud někdo chce zažít jak západovku tak i východovku na Mariině vyhlídce a nechce absolvovat večerní výstup a sestup a potom znovu to samé ráno, může nahoře přespat. My jsme tak učinili v následujícím roce, ale spánek tam byl více než zajímavý. Pod dřevěnou vyhlídkou mají své bydliště lasice, foukalo tam jako na větrné hůrce a navíc si na střechu sedl létající dravec, takže na spánek moc klidu nebylo.
Po nabažení se pohledů z vyhlídek už na nás čekala v německé části Bastei a její Basteibrücke ležící v Saském Švýcarsku. Cestou z Jetřichovic se projede Hřenskem, Bad Schandau (sympatické lázeňské městečko) a jede se směrem na Kuort Rathen, kde se dá nad samotným městečkem na odlehlejším neplaceném místě nalézt místo pro parking. Díky tomu je možno navštívit Bastei za brzkých ranních paprsků bez problémů.
Městečko Kuort Rathen je velmi krásné, leží u Labe a jejím vlastně i protkáno, jelikož je touto řekou rozděleno na dvě části. Nad ním se tyčí samotná Bastei a hrady Neurathen a Altrathen. Směrem na Bastei mohu doporučit trasu přes Amselsee (Kosí jezero) - sloužíí k chovu ryb. Na jezeře se dá vypůjčit loďka za 3 Euro a nebo šlapadlo za 5 Euro na 30 minut jízdy. My jsme si půjčili šlapadlo a po jezeře se projeli. Opět krásný zážitek, i když na jezeru není celkem nic zajímavého, krom pěkných šídel a krásné přírody všude okolo. Po projetí a vrácení šlapadla místnímu postaršímu "námořníkovi" se pokračovalo dále a na rozcestí, kde nezapomeňte odbočit k navštěvě Amselfall (Kosí vodopád) - 10 m vysoký vodopádek a nacházející se asi 900 m severně od vyhlídky Bastei. Jednou za čas pustí místní správci více vody a vypadá to podobně jako v Adržbašských skalách, kde také nahromaděním vody po určité době, proud vody pouštěný dolů zesílí. Místní kuchyni zde, ale doporučit nemohu, zde mě německá gastronomie velmi zklamala.
Od Amselfall se poté pokračuje přes Schwedenlöcher (Švédské jámy) na vrchol. Po příchodu na Basteibrücke a tamní vyhlídky bude každý z Vás jistě nadšen.. Pohled z Bastei, je nádherný. Koukáte na Lilienstein - největší stolovou horu v Saském Švýcarsku, vpravo od něj je pak Königstein (jedna z největších pevností v Evropě), která rozhodně stojí také za návštěvu - nechejte si na ni celý den, garantuji Vám, že pokud ji projdete celou, budete pěkně unavení, no a v dáli je pak vidět České Švýcarsko.
I v neděli se stávalo brzy a to dokonce už v 4.15 ráno k dalšímu výstupu opět na Bastei, především na Basteibrücke, který má vždy při východu slunce ozářeny mostní oblouky a pilíře. A opravdu ranní atmosféra udělala své a pohled na převalující se mlhu nad řekou Labe a spícím městečkem Kuort Rathen byl nádherný, stejně jako vycházející slunce ozařující samotný Basteibrücke. Navíc pokud je člověk takto brzy nahoře, může si pak ještě v klidu prohlédnout i samotný hrad Neurathen, jelikož tak brzy ráno nikdo ještě v kase není a ušetří tak ve své peněžence 3 Euro.
A jelikož se v neděli tak brzy vstalo, mohla se díky tomu, po návštěvě Bastei a jejího fotografování, navštívit i stolová hora Lilienstein. Na parkovišti pod ním se nechá stát automobil a prudkým stoupáním se vyjde až na vrchol, kde se Vám naskytnou opět neuvěřitelné výhledy do všech stran. Zde ale varuji Ty z Vás, kteří trpí závratěmi z výšek, aby až na vrcholek samotné hory nechodili. Jelikož je to hora stolová a pohled dolů je opravdu příkrý.
